Na kole okolo České republiky

 

Příprava

     Na jaře 2013 jsem narazil na článek o nejsevernějším místě v republice. Napadla mě myšlenka, že bych si mohl udělat dvoudenní výlet a místo navštívit. Ale co kdybych to spojil s dalšími místy? Objet republiku a navštívit nejkrajnější body? Na stránkách Mapy.cz jsem naplánoval trasu. Jelikož jsem na objetí neměl moc času, soustředil jsem se na co nejkratší varianty s průjezdem okolo zajímavých míst. Cesta byla naplánovaná převážně po cyklostezkách a okresních silnicích. Na prohlídku trati jsem použil street view nebo fotografie, abych se vyhnul nesjízdným úsekům. S naloženým kolem jsem do té doby nikdy nejel a tak nevěděl, co jízda se mnou udělá. Najeto jsem měl od začátku roku 500 km. Trasu jsem měl naplánovanou a uloženou v navigaci Garmin Dakota 10, kolo bylo připravené, a na řadu přišlo balení věcí. Jelikož jsem nikdy dálkovou trasu na těžko neabsolvoval, bylo nutné se někde poohlédnout. Opět pomohl internet a pročítání různých diskuzí. Vybral jsem to nejnutnější, ale během jízdy zjistil, že některé věci mám zbytečně a některé chybí, např. polštářek. Kolo s nákladem vážilo 27 kg. V plánu bylo spaní ve stanu nebo pod širákem a alespoň dvakrát ubytování v penzionu. Mohl jsem vyrazit.

 

Den 1.

     Asi jsem natěšený, kolena nebolí a tak najíždím 194 km za 11 hod. Celý den neprší a tak cesta docela ubíhá. Mám nutkání vyjet na Ještěd, ale protože je zataženo, tak si dám v kiosku u spodní lanovky jen malou sváču. Moc tam toho nemají, jelikož většinu vykoupili lidé ze štábu, který natáčel reklamu pro Radiožurnál. Přejíždím ještědský hřeben, klesám dolů do Noviny k technické památce, železničnímu viaduktu a opět stoupám po stejné cestě zpět. Cestu si krátím přes Německo, v Čechách projíždím kolem větrného mlýnu Světlík, ve Šluknově kupuji večeři a pokračuji do nejsevernější osady v České republice s příznačným jménem Severní. Stan stavím v lese kousek od státní hranice, povečeřím a jdu spát.

 

Den 2.

      Ráno v pohodě, balím stan a podél hranic většinou tlačím kolo cca 1,5 km k nejsevernějšímu místu naší republiky, kam dorazím v 08:30 hod. Cesta je dobře značená cedulemi Nordkap a na konci je altán i s informační tabulí v českém a německém jazyce. Po snídani dotlačím kolo zpět k hraničnímu přechodu a vyrazím k nejzápadnějšímu bodu. Cestou opět navštívím Německo, tentokrát po hlavní silnici s docela hustým provozem. Po přejetí Labe se dostávám na cyklostezku vedoucí do Děčína. 14 dní nato přišla povodeň a stezka byla celá pod vodou. Po obědě v Děčíně se přes CHKO Labské pískovce dostávám do Krušných hor. Cyklostezka po hřebeni je prázdná, bez turistů. Kdo by taky jezdil v dešti? Projíždím Cínovec, hráz vodní nádrže Fláje, Horu Sv. Kateřiny a před obcí Kalek začínám hledat místo na spaní. V lese u cesty nacházím altánek. Odhrabuji kameny, vybaluji karimatku, boty dávám nahoru na trám (nerad bych jel bos) a ulehám. Najeto 144 km v čase 8 hod. a 25 min.

 

Den 3.

     Ráno se zimou probouzím před 5tou hodinou. Na teploměru je 1 st., prší. Tak si balím věci a vyrážím. Na benzinové pumpě kupuji snídani a pokračuji směrem na Klínovec. V plánu byl, ale začalo sněžit, tak jen projíždím okolo a klesám do Božího Daru. Cesta hrozná, musím jet ve vyjetých kolejích, strašně to klouže. Za Božím Darem už jen mírně sněží, ale je stále zima. Lidé si mě fotí jak nějakého exota. Po teplém obědě, usušení některých věcí sjíždím do Kraslice a pokračuji do městečka Luby. Zde se ubytovávám v penzionu Kozabar. Teplá sprcha a usušení věcí (i když zbytečně) docela bodlo. Najeto 107 km v čase 7 hod. 8 min.

 

Den 4.

     Venku opět prší, tak si teplou snídani docela užívám. Jelikož ale nepřestává, nezbývá nic jiného než vyrazit. K nejzápadnějšímu místu to je cca 30 km. Cestu si krátím přes Německo, projíždím Aší a mířím do bývalého pohraničí, které dlouhá léta leželo za ostnatým drátem. Naplánoval jsem, že k místu pojedu přes Německo a vracet se budu přes Česko. Z německé strany vede zpevněná cesta až k Mostu přátelství, od kterého chci jít podél potoka. Když se bořím po kotníky do bažiny, měním postup. Vrátím se po cestě kousek zpátky a nejkratší cestou si to namířím k cíli. Že jdu opět po kotníky v rozmáčené louce mi už tolik nevadí, ale jak překonám rozvodněný potok i s kolem? Přetahuji spadlou břízku, naložím těžké kolo na rameno a jen taktak překonávám potok. Na nejzápadnější místo České republiky dorážím v 10:15 hod. Zde se nachází informační tabule, stará lavička a hraniční kámen s letopočtem 1844. Cesta zpátky k Mostu přátelství je o dost jednodušší, protože k němu vede po české straně pěšina dlouhá cca 500m končící 20m od mostu. Vracím se přes polní cesty a bývalou nejzápadnější obec Československa Újezd do Aše. Další část cesty vede na Chebsku po bývalých hraničních cestách, většinou dlouhých, rovných úsecích s prudkými sjezdy a výjezdy a s opuštěnými pohraničními rotami. Poté jedu více do vnitrozemí, přejíždím Radvanický potok, projíždím Broumovem, večeřím v Boru a stan stavím v Čečovicích na travnatém hřišti uprostřed obce. Najeto 170 km v čase 10 hod. 14 min.

 

Den 5.

     Ráno mě budí děti jdoucí na autobus. Cesta vede po okresních silničkách, až do obce Červené Dvorce, kde mi navigace ukazuje stoupání 25 km. Čeká mě Horská Kvilda. Je to první den, kdy jedu v dresu s krátkým rukávem. Slunce tolik nesvítí, ale při stoupání je teplo. Dále pokračuji do Filipovy Huti, nejvýše položené obývané osady v Česku. Přes Kvildu jedu k pramenu Vltavy. Asfaltová cesta vede skrz zničený les. Děsný pohled. Pramen je pěkně upravený, dávám malý odpočinek. Následuje výjezd po lesní cestě na nejvyšší místo mého putování, Pod Stráží, 1285 m.n.m. Navigace ukazuje 40 km klesání. Konečně. Následuje sjezd kolem Schwanzerberského plavebního kanálu k Lipnu. Ve Frýdavě u přívozu si dávám ve 20 hod. večeři. Kousek za obcí stavím u lesa stan. Najeto 181 km v čase 11 hod. a 5 min.

 

Den 6.

     Po cyklostezce podél Lipna vyrážím k nejjižnějšímu místu republiky. V původním plánu je návštěva Stezky v korunách stromů, ale došel mi voltaren, tak to vzdávám. Zásobu léků doplňuji ve Vyšším Brodě. Cesta k nejjižnějšímu místu je ze začátku docela nenápadná a vede po lesních a polních cestách. Asi 2 km od hranic je stezka nově udělána, po obou stranách jsou dřevěné ohradníky, povrch cesty je z jemných kamínků. Vzhledem k tomu, že je to mírně do kopce, tak je jízda nic moc. U hranic projíždím bývalou osadou Radvanov, která je zmiňována na informačních tabulích. U stezky protínající hranici jsou lavičky a altánek. Samotné nejjižnější místo České republiky je asi 300 m podél lesa s vysokou trávou a dosahuji ho v 9:15 hod. Označené je mizerně, je zde pouze sloupek s cedulkou v celofánu. Nejméně zviditelněné místo ze všech čtyř. Je na čase se vydat do nejvýchodnějšího bodu republiky. Cestou se podívám na opravenou část bývalého mostku koněspřežné dráhy Linec-České Budějovice, projíždím okolo rybníka u Chlumu u Třeboně, projíždím Rakouskem, náměstíčkem ve Slavonicích a začínám hledat místo k ubytování. Po cestě mě opět potkal mírný déšť. Podle předpovědi na noc má pršet, tak si vyhlídnu pěknou zastávku ve Slavětíně u Slavonic. Srazím k sobě lavice, na to karimatku, něco polknu a zalezu do spacáku. Najeto 158 km v čase 9 hod. 11 min.

 

Den 7.

     V ranních hodinách mě něco vzbudí. Nejdříve hluk venku a potom někdo vchází dovnitř. V rozednívajícím se světle, rozespalý, vidím staršího zarostlého muže v reflexní vestě, jak dává něco na okno zastávky. Ráno po probuzení tam nacházím německy psanou knihu od Charlese Berlitze. Rychlá snídaně a zase vyrážím. Cesta vede ze začátku po okreskách, polních cestách i bývalých pohraničních silničkách. Přijíždím do obce Čížov, kde je památník železné opony skládající se ze strážné věže, stěny z ostnatého drátu a informační tabule. V odpoledních hodinách začíná vydatně pršet. Vyšlapu k Mohyle míru – památníku bitvy tří císařů a udělám pár fotek. Číst informace se mi v tom dešti ani moc nechce a tak se vydávám do Slavkova shánět ubytování. Jsem celý promočený a tak zajdu hned k prvnímu ubytování. Čeká mě milé překvapení. Ubytovatelem je mistr světa v jízdě na dresině Ivan Skřivánek. Na zahřátí mi nabídne slivovici, což samozřejmě neodmítnu. Následuje pár fotek a hurá do teplé vody. Najeto152 km v čase 8 hod. 17 min.

 

Den 8.

     Věci mi přes noc moc neuschly, ale stejně je to jedno. Prší. Improvizuji a měním trasu. Původní vedla po lesních cestách, a tak jedu raději po asfaltkách. Jediné místo, ke kterému musím jet v rozbahněné lesní cestě je uprostřed Chřibů. Před druhou světovou válkou začalo Československo budovat dálnici napříč republikou a v těchto místech jsou zbytky stavěného mostu. V Otrokovicích si dám v restauraci Sýpka vynikající oběd a okolo baťovských domků pokračuji do Zlína, Slušovic a Vsetína. Přejedu přes hřeben Beskyd do Rožnova pod Radhošťem a navštívím dřevěné městečko. Po večeři vysvitne na chvilku slunce a tak vyrážím směr Horní Bečva. V osadě Bukovina postavím u lesa stan. Najeto 158 km v čase 9 hod. 44 min.

 

Den 9.

     Ráno opět prší, nic nového. Okolo vodní nádrže Šance začínám stoupat ke slovenské hranici. Trasu mám naplánovanou podél hranice. Ale cesta je mizerná. Bláto, kameny. Většinou kolo jen tlačím. Po chvíli bloudění sjíždím z původní trasy a jedu po asfaltu. Příště musím hledat víc informací. Po obědě se vydávám do obce Bukovec. Od parkoviště vede naučná stezka se 7 informačními tabulemi až k nejvýchodnějšímu bodu České republiky. Tohoto bodu dosahuji ve 14:30 hod. Chci udělat pár fotek, ale baterky jsou vybité. Co teď? Naštěstí jsou funkční v navigaci. Vydávám se zpět a většinou po okresních silnicích jedu až ke Kopřivnici, kde stavím na louce stan. Najeto 139 km v čase 9 hod. a 9 min.

 

Den 10.

     Za slunného rána jsem se vydal okolo muzea Tatry v Kopřivnici směrem k domovu. Konečně den, kdy můžu jet v kraťasech a triku. Stan jsem rozložil u autosalonu ve Štítech.

Předpověď počasí na další den moc příznivá nebyla. Najeto 160 km v čase 8 hod. a 43 min.

 

Den 11.

     Rosničky se trefily. Lije. Jelikož to je poslední den, tak se s balením stanu moc nepářu. Původní trasu mám naplánovanou okolo tvrze Bouda, ale mapa mi ukazuje těžkou cyklotrasu a tak měním směr a jedu raději po asfaltu. Nepotkám skoro nikoho. V Orlických horách jedu po silnici kopírující státní hranici. Pršet přestává před Masarykovou chatou na Šerlichu. Jsem zde podruhé v životě a zase žádné výhledy. V chatě jsem jediný zákazník, ale potěšili mě řízkem a čajem do půllitru. Cestu si zkracuji přes Polsko a domů přijíždím po 15té hodině. Najeto 126 km v čase 7 hod. 142 min.

 

Závěr

    I přes nepřízeň počasí jsem rád, že jsem cestu absolvoval, protože okolo republiky asi už nikdy nepojedu. Cestu jsem jel sám, protože se nenašel žádný spolucestovatel. A ani mi to nevadilo. Výhodou bylo, že jsem si přestávky i dobu jízdy určoval sám. Jel jsem třeba do 20 hod., protože jsem stejně neměl co dělat. Kolo vydrželo, žádná závada ani defekt. Žádný pád ani puchýře. Bloudění nebylo žádné, kromě změny trasy. Trasa uložená v souboru gpx v navigaci byl dobrý nápad. Vždy jsem věděl, kde mám odbočit, a nehledal žádné rozcestníky. Jediný problém byly baterie. Na každý den jsem spotřeboval jedny. Jízda okolo České republiky byl jedinečný a nezapomenutelný zážitek.

 

Trasa v gpx